Historie a pietní odkaz

Proč se běhá Dětřichovský memoriál

Pietní charakter akce: Dětřichovský memoriál není jen sportovní závod. Je to každoroční připomenutí tragédie, která se odehrála několik set metrů od startovní čáry. Před každým startem závodníci společně uctí památku obětí minutou ticha.

Proč se závod běhá

Závod vznikl v roce 1976 jako pietní akt na počest žen různých národností, které zahynuly v pracovním a porodním táboře u obce Dětřichov za druhé světové války. Trasa záměrně vede z místa tábora — z Dětřichova — do Moravské Třebové, čímž symbolicky spojuje místo utrpení s místem každodenního života.

Myšlenka závodu vzešla z iniciativy místních sportovců a učitelů, kteří nechtěli, aby tato tragédie upadla v zapomnění. První ročník se uskutečnil 9. května 1976 — v Den vítězství, což zdůrazňuje sepětí závodu s ukončením druhé světové války a osvobozením táborových přeživších.

Tábor v Dětřichově (1942–1945)

Vznik a charakter tábora

Čtyři dřevěné baráky u Dětřichova byly původně postaveny koncem roku 1939 jako ubytovna pro dělníky při stavbě extrateritoriální dálnice Vídeň–Vratislav (Reichsautobahn). Když byl projekt zrušen, baráky zůstaly prázdné.

Od roku 1942 je nacistické orgány začaly využívat pro nuceně nasazené dělnice z východu (Ostarbeiterinnen). Od března 1943 byl sem přestěhován porodní tábor (Entbindungslager) z nedaleké obce Rozstání, spolu s přibližně 50 těhotnými ženami a 25 kojenci. Tábor fungoval jako centralizované porodní a „pečovatelské" zařízení pro celou zemědělskou oblast Moravskotřebovska. [1]

Vězněné ženy

V táboře byly soustředěny převážně Polky, Ukrajinky, Rusky a Bělorusky — nuceně nasazené zemědělské dělnice ve věku přibližně 18–40 let. Celkem táborem prošlo přibližně 1 250 žen. [2] Ženy pracovaly jako polní a hospodářské dělnice u německých sedláků v okolí a do tábora se vracely pouze na dobu porodu a krátce po něm.

Podmínky a tragédie dětí

Podmínky v táboře byly katastrofální. Dřevěné baráky bez izolace byly v zimě mrazivé, přídavek uhlí na vytápění byl minimální. Matky musely nastoupit zpět do práce de facto den po porodu. Kojení bylo prakticky znemožněno. Novorozenci zůstávali bez potravy, lékařské péče ani základní hygieny. [3]

Tábor vznikl na základě Himmlerova výnosu ze dne 27. července 1943 (Trennungserlass), který nařizoval oddělení novorozených dětí od matek z Východu. Tento výnos byl součástí širší nacistické politiky využívání nucené práce a záměrného oslabování porobeného obyvatelstva. [4]

~1 250 žen prošlo táborem
636 zaznamenaných porodů
206+ úředně doložených úmrtí dětí
9. 5. 1945 osvobození Rudou armádou

Úřední matrika zaznamenala 636 narozených dětí v letech 1943–1945 a nejméně 206 úředně doložených úmrtí způsobených podchlazením, hladomorem, zápalem plic a dalšími nemocemi. Porodní asistentka Naděžda Trofimenková odhadovala celkový počet porodů na 2 000, přičemž dle jejího svědectví nejméně polovina novorozenců válku nepřežila. Jiné odborné odhady hovoří celkově o 90 zemřelých ženách a 800 zemřelých dětech za celou dobu provozu tábora. [5]

K 9. května 1945, kdy byl tábor osvobozen Rudou armádou, přežívalo v táboře přibližně 30 dětí.

Správa tábora

Tábor nebyl formálně součástí systému koncentračních táborů SS. Správní zodpovědnost byla záměrně roztříštěna mezi pracovní úřady (Arbeitsämter), Svaz říšských rolníků a místní Landrat. Mezi klíčové osoby patřili:

  • Franz Steiner — první velitel, odvolán v říjnu 1943 pro kritické podmínky
  • Oskar Frenzel — jeho nástupce
  • MUDr. Wilhelm Schmidt — šéflékař, zodpovědný za smrt mnoha matek a dětí
  • Naděžda Trofimenková — ukrajinská porodní asistentka, klíčová svědkyně

[6]

Paměť a připomínání

Na místě tábora byl po válce vztyčen pamětní kámen. Místo je každoročně navštěvováno v rámci Dětřichovského memoriálu. Historickým výzkumem tábora se dlouhodobě zabýval moravskotřebovský učitel Jan Hampl a badatel Jaroslav Gloser, kteří shromáždili rozsáhlé pramenné materiály.

Tábor je zapsán v databázi Zapomenuté tábory Památníku Terezín a jeho dokumentaci se věnuje také Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). [7]

Zdroje a literatura

  1. Gruntová, Jitka: Dětřichovský tábor. [online] gruntova.cz. Dostupné z: gruntova.cz/druha-svetova-valka/detrichovsky-tabor
  2. Památník Terezín: Porodní tábor Dětřichov — databáze Zapomenuté tábory. [online] Dostupné z: pamatnik-terezin.cz
  3. Svitavský deník: Tábor smrti: Za dva roky umučili přes dvě stovky dětí. 16. 4. 2015. [online] Dostupné z: svitavsky.denik.cz
  4. Wikipedia: Nazi birthing centres for foreign workers. [online] Dostupné z: en.wikipedia.org | Ausländerkinder-Pflegestätte. de.wikipedia.org
  5. Státník, Dalibor (Archiv MV ČR): citováno in: Svitavský deník, 2015. Viz také: Zpráva SNB Třebářov č. 23 dův.-46 ze dne 9. dubna 1946, Archiv Ministerstva vnitra ČR (primární pramen).
  6. Wikipedia (česky): Porodní tábor v Dětřichově u Moravské Třebové. [online] Dostupné z: cs.wikipedia.org
  7. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR): Paměť a dějiny, ročník 2020, č. 1, s. 47–55. [PDF] Dostupné z: ustrcr.cz
  8. Adam, Alfons: Otroci třetí říše. Pobočné koncentrační tábory na území České republiky. Praha: GplusG, 2016.
  9. Arolsen Archives (mezinárodní centrum dokumentace nacistického pronásledování): collections.arolsen-archives.org
← Zpět na úvodní stránku